
Chraňme prostor za sídlištěm. Zachovejme ho pro lidi.
Chraňme prostor za sídlištěm. Zachovejme ho pro lidi.
Každé město má místa, o jejichž podobě se rozhoduje jen jednou. Jakmile je zastavíme, už je nikdy nevrátíme zpět.
Jedním z takových míst je louka za hodkovickým sídlištěm. Dlouhé roky jde o volný prostor, který lidé přirozeně využívají – chodí sem na procházky, venčí psy, běhají zde děti a hned vedle už desítky let fungují zahrádky.
Dnes je situace jiná. Za současného vedení města došlo ke změně územního plánu, která umožnila obytnou výstavbu na části louky i v místě dolních zahrádek. A to nejdůležitější: vedení města nyní samo potvrdilo, že na větší části louky skutečně počítá s výstavbou rodinných domů.
A právě tady podle nás musí zaznít jasné stanovisko:
Nechceme zachránit jen to, co po výstavbě zbude. Chceme zachovat celý tento prostor pro lidi.
Nestačí nám, že "část louky zůstane"
Vedení města zdůrazňuje, že zastavěna nebude celá louka a její část obyvatelům zůstane. Jenže právě v tom je podstata celé věci. Pokud má větší část louky ustoupit rodinným domům a související infrastruktuře, nezůstane zachován prostor v podobě, v jaké jej lidé znají a využívají dnes. Z velké otevřené plochy zůstane pouze její část, obklopená novou zástavbou.
Proto se ptáme:
Proč vůbec ukrajovat z prostoru, který může dlouhodobě sloužit celému sídlišti?
Proč jej rozdělit mezi stavební parcely a veřejnou část?
A především – ptal se někdo před tímto rozhodnutím obyvatel sídliště, zda si takovou změnu vůbec přejí?
Otázka podle nás nezní, kolik louky po výstavbě zůstane. Otázka zní, zda ji vůbec zastavovat.
Rozhodnutí, které už nepůjde vzít zpět
Jde o jednu z posledních větších volných ploch přímo navazujících na sídliště. A právě proto bychom se na ni neměli dívat jen jako na prázdné místo vhodné pro další stavební parcely.
Pozemek lze prodat a zastavět jen jednou. Jakmile na něm vzniknou soukromé domy, žádné další vedení města už toto rozhodnutí jednoduše nevezme zpět.
Navíc se nabízí další otázka: pokud dnes připustíme zastavění části této plochy, jakou máme jistotu, že se za deset nebo dvacet let nezačne diskutovat o zastavění další?

A právě tady podle nás musí zaznít jasné stanovisko:
Nechceme zachránit jen to, co po výstavbě zbude. Chceme zachovat celý tento prostor pro lidi.
Nestačí nám, že "část louky zůstane"
Vedení města zdůrazňuje, že zastavěna nebude celá louka a její část obyvatelům zůstane. Jenže právě v tom je podstata celé věci. Pokud má větší část louky ustoupit rodinným domům a související infrastruktuře, nezůstane zachován prostor v podobě, v jaké jej lidé znají a využívají dnes. Z velké otevřené plochy zůstane pouze její část, obklopená novou zástavbou.
Proto se ptáme:
Proč vůbec ukrajovat z prostoru, který může dlouhodobě sloužit celému sídlišti?
Proč jej rozdělit mezi stavební parcely a veřejnou část?
A především – ptal se někdo před tímto rozhodnutím obyvatel sídliště, zda si takovou změnu vůbec přejí?
Otázka podle nás nezní, kolik louky po výstavbě zůstane. Otázka zní, zda ji vůbec zastavovat.
A právě tady podle nás musí zaznít jasné stanovisko:
Nechceme zachránit jen to, co po výstavbě zbude. Chceme zachovat celý tento prostor pro lidi.
Nestačí nám, že "část louky zůstane"
Vedení města zdůrazňuje, že zastavěna nebude celá louka a její část obyvatelům zůstane. Jenže právě v tom je podstata celé věci. Pokud má větší část louky ustoupit rodinným domům a související infrastruktuře, nezůstane zachován prostor v podobě, v jaké jej lidé znají a využívají dnes. Z velké otevřené plochy zůstane pouze její část, obklopená novou zástavbou.
Proto se ptáme:
Proč vůbec ukrajovat z prostoru, který může dlouhodobě sloužit celému sídlišti?
Proč jej rozdělit mezi stavební parcely a veřejnou část?
A především – ptal se někdo před tímto rozhodnutím obyvatel sídliště, zda si takovou změnu vůbec přejí?
Otázka podle nás nezní, kolik louky po výstavbě zůstane. Otázka zní, zda ji vůbec zastavovat.
Právě u takových rozhodnutí bychom proto měli přemýšlet nejen nad tím, co potřebujeme dnes, ale také nad tím, co chceme v Hodkovicích zachovat pro další generace.
Co je pro město hodnotnější?
Městský majetek není majetkem současného vedení města. Je to majetek města, který má být spravován ve prospěch obce a jejích obyvatel. To samozřejmě neznamená, že se žádný městský pozemek nikdy nesmí prodat. U takto významného prostoru je ale namístě položit si jednoduchou otázku:
Co je pro Hodkovice dlouhodobě hodnotnější?
Několik nových stavebních parcel?
Nebo velký veřejný prostor, který může sloužit stovkám současných i budoucích obyvatel sídliště?
My bychom dali přednost druhé možnosti.
Vidíme zde prostor pro zeleň, odpočinek, rodiny s dětmi, procházky, venčení psů i další volnočasové aktivity. Může zde vzniknout místo, které bude přirozeně navazovat na sídliště a sloužit lidem všech generací.
O konkrétní podobě ale nemá rozhodovat několik lidí od stolu. Nejdříve bychom se měli zeptat těch, kteří zde skutečně žijí.

Zahrádky do roku 2032. A co potom?
Samostatnou otázkou jsou stávající zahrádky.
Vedení města uvedlo, že zahrádkáři mají platné smlouvy do roku 2032.
To ale odpovídá pouze na otázku, co bude několik následujících let. Neříká nám to nic o jejich dlouhodobé budoucnosti.
Co bude po roce 2032?
Budou smlouvy prodlouženy? Zůstanou zahrádky zachovány? Nebo se začne znovu diskutovat o jejich využití pro výstavbu?
Právě na to by podle nás měli zahrádkáři i obyvatelé sídliště znát jasnou odpověď. Pokud skutečně chceme zahrádky chránit, nestačí říkat, že "do roku 2032 zůstanou". Je potřeba říci také to, co s nimi město zamýšlí dlouhodobě.
Zahrádky do roku 2032. A co potom?
Zahrádky sem patří
Součástí této lokality jsou zahrádky přibližně od roku 1974. Pro řadu lidí ze sídliště představují místo pro zahradničení a odpočinek a za desítky let se staly také přirozeným útočištěm pro řadu živočichů.

Zahrádky do roku 2032. A co potom?
Nevnímáme je proto jako překážku dalšího využití území. Naopak – podle nás by měly zůstat jeho přirozenou součástí.
Pohled zahrádkářů i jejich zkušenost s jednáním o této lokalitě podle nás nejlépe vystihuje následující vyjádření. Zveřejňujeme jej v plném a neupraveném znění:
"Paní starostko,
prosím Vás zda by jste mohla věnovat pozornost tomuto celému článku.
Pod lesem jsou už přibližně od roku 1974 zahrádky nad koupalištěm, které byly založeny za tehdejšího starosty p. Prokeše. Slouží lidem ze sídliště pro relaxaci a pěstování. Tehdy je starousedlíci získali jako kompenzaci za pozemky kolem dálnice, kterou stavěli Poláci a ti co bydleli ve vile závodu PAL autobrzdy. Následující starostové neměli žádný problém zanechat tuto zahrádkářskou kolonii. Proč chcete sebrat tuto malou část přírody lidem kteří jí obhospodařují a užívají si ji? A ať nehovořím jen za lidi , ale i o přírodě. Na zahrádkách naleznou úkryt i živočichové jako například ježci, ještěrky, žáby, slepýši, včely a další hmyz, mnoho druhů ptactva, kteří se nám množí ve vytvořených budkách a keřících. Co říkáte životnímu prostředí? Ne každý má ve svém zájmu sportovní aktivity, kterých je tu už celkem dost. Jak píšete naslouchat všem tak naslouchejte. Zanechte zahrádky a hned nad nimi udělejte park pro lidi ze sídliště a děti ze školky. Uspokojíte tím více lidí než když se tam postaví domy zhruba pro 3 rodiny.
Moc dobře víte, že za Vámi zahrádkáři chodili s prosbou o odkoupení této lokality. Bohužel neuspěli. Po té jsme se dozvěděli od občanů, že máte v plánu měnit územní plán a tyto parcely evidovat jako stavební. Na ten popud jsme si tuto informaci byli ověřit na místním stavebním úřadě. Bylo nám řečeno že to město plánuje. Na dotaz ohledně vysokého napětí zněla odpověď, že se dá zhotovit přeložka.
Tak jsme neváhali a sjednali si s Vámi schůzku z důvodu že nás nikdo neoslovil ani neprojednal možný prodej zahrádkářům. Vaše nastoupení bylo zpočátku velmi rázné. Žádali jsme o odkoupení pozemku. Bohužel už jste se zastupitelstvem měli jiné plány. Chtěli jsme hovořit o historii zahrádek a jakoby jste ani nechtěla slyšet a rázně jste na nás nastoupila s argumenty tohoto znění: Že se se zahrádkami kšeftuje, že jsou načerno, že tam grilujeme a máme bazény. Ano najde se koutek kde si každý rád ogriluje, svlaží se když nemáme pořádné koupaliště. Ale také spousta z nás zde pěstuje a zahradničí. Příklad pan učitel Patočka, který je na zahrádkách od prvopočátku a spousty dalších. V této zahrádkářské kolonii se platilo pouze u přenechání zahrádky za nářadí, zahradní domek na nářadí a skleníky. Nikdy ne za zahrádku jako takovou. Upozorňovali jsme také na to, že před zahrádkami vede centrální vodovod . Na to jste odpověděla že vám také vede voda přes pozemek a také jste si postavila dům. Přesto jste zadali změnu územního plánu.
Po našem rozhovoru jste nám navrhla ať založíme spolek a zahrádky nám pronajmete. Tak se také stalo.
Bohužel se teď opět dozvídáme, že parcely chcete dát k prodeji na zástavbu rodinných domů."
— Lucie Erbanová, za spolek zahrádkářů

Zahrádky do roku 2032. A co potom?
Nejdříve se mělo naslouchat lidem
Vyjádření zahrádkářů podle nás otevírá ještě jednu důležitou otázku – kdy a jak byli do rozhodování zapojeni lidé, kterých se změna této lokality bezprostředně týká.
Obyvatelé sídliště zde žijí, jejich děti zde vyrůstají a právě oni budou s důsledky dnešních rozhodnutí žít další desítky let.
Proto jsme přesvědčeni, že před rozhodováním o tak zásadní změně měla přijít otevřená diskuse s nimi.
Ne až ve chvíli, kdy je výstavba plánována.
Ale ještě předtím, než se o ní rozhodlo.
Naše stanovisko je jasné
Pokud získáme důvěru občanů, budeme usilovat o změnu územního plánu tak, aby byla tato plocha před další obytnou zástavbou chráněna a mohla dlouhodobě sloužit veřejnosti.
Chceme zachovat stávající zahrádky i louku a společně s obyvateli hledat smysluplnou podobu celého prostoru.
O tom, zda zde má být více zeleně, park, prostor pro děti, další zahrádky nebo jiné veřejné využití, se pojďme bavit.
O jednom ale máme jasno: další rodinné domy sem podle nás nepatří.
Pomozte nám zachovat celý prostor
Nestačí pouze říct, že s další zástavbou nesouhlasíme. Je důležité ukázat, kolika obyvatelům Hodkovic na zachování tohoto místa záleží.
Proto podporujeme petici za zachování zahrádek a celého volného prostoru za sídlištěm.
Petici můžete podepsat na těchto místech:
👉 Restaurace na Koupališti
👉 Náš chléb Hodkovice n. M.
👉 Drogerie Hodkovice
Pokud vám záleží na tom, co za sídlištěm zůstane, připojte svůj podpis.
Pro zahrádky. Pro zeleň. Pro děti. Pro lidi.
Protože některá rozhodnutí už nejdou vzít zpět.