Kam mizí miliarda? Otázky nad hospodařením města Hodkovice nad Mohelkou

Město Hodkovice nad Mohelkou hospodařilo v posledních dvanácti letech s částkou, která se v součtu blíží jedné miliardě korun. To rozhodně není malý objem peněz. O to přirozenější je otázka, kterou si klade čím dál více občanů: kde tyto prostředky dnes vlastně jsou vidět?

Veřejné finance by měly být především nástrojem pro rozvoj města a zlepšování kvality života jeho obyvatel. Pokud se ale při pohledu na stav infrastruktury a veřejného prostoru dostavuje spíše pocit stagnace, je na místě otevřít věcnou debatu.

Peníze jako nenasytný otesánek

Rozpočet města lze bez nadsázky přirovnat k nenasytnému otesánkovi. Peníze přicházejí, ale zároveň rychle mizí v běžných výdajích. Zvlášť znepokojivý je vysoký podíl mzdových nákladů na celkovém rozpočtu.

Podle dostupných srovnání je tento podíl výrazně vyšší než u obdobně velkých měst – a také nad průměrem, který je v této kategorii běžný. To vyvolává zásadní otázku efektivity: kolik prostředků skutečně slouží občanům v podobě služeb a investic, a kolik končí v provozu samotného úřadu?

Projekty na papíře, náklady ve skutečnosti

Dalším problémem, který nelze přehlížet, jsou výdaje na projekty, jež se nakonec nikdy nerealizují. Příprava studií, dokumentací a různých návrhů stojí nemalé prostředky. Pokud ale tyto projekty končí v šuplíku, jedná se o peníze, které nepřinesly městu žádnou skutečnou hodnotu.

Podobně znepokojivé jsou i rostoucí náklady na služby a právní zastoupení. Tyto výdaje jsou sice někdy nezbytné, ale jejich dlouhodobě vysoká úroveň opět vyvolává otázku, zda jsou vynakládány hospodárně.

Investice, které nepřicházejí

Možná nejviditelnějším důsledkem současného nastavení rozpočtu je nedostatek investic. Právě ty by přitom měly být tím, co občané v každodenním životě skutečně pocítí.

Po dvanácti letech hospodaření za miliardu korun zůstává realita neuspokojivá:

• základní škola stále čeká na důstojnou rekonstrukci

• městské kino je ve špatném technickém stavu

• kulturní dům neplní svou funkci a spíše chátrá

• sportovní areál dlouhodobě zaostává za potřebami obyvatel

• komunikace i veřejná prostranství jsou místy ve zdevastovaném stavu

To vše jsou oblasti, které by měly být přirozenou prioritou každé radnice.

Čas na otevřenou diskusi

Cílem této kritiky není hledat viníky, ale pojmenovat problém. Dlouhodobé hospodaření města si zaslouží důkladné vyhodnocení a otevřenou debatu s veřejností.

Občané mají plné právo vědět:

• jaké jsou skutečné priority města

• proč je podíl provozních nákladů tak vysoký

• a jaký je plán pro zlepšení stavu infrastruktury

• Miliarda korun není abstraktní číslo. Jsou to konkrétní prostředky, které by měly být vidět v kvalitě škol, kulturních zařízení, sportovišť i veřejného prostoru.

Nelíbí se nám, že město svou rozpočtovou neschopností obětuje své občany a nastavilo vysokou daň z nemovitosti. Město občany nepodporuje, nýbrž je využívá pro sanaci rozpočtu.

Bez jasných odpovědí a změn v přístupu hrozí, že se i v dalších letech bude opakovat stejný scénář: peníze přijdou, rozpočet se utratí – ale město zůstane stát na místě.